Blog:

Kreativita a jak na ni

Vždycky jsem si myslel, že nejsem kreativní. Věci jsem dělal standardním způsobem – boty jsem si oblékal na nohy, myl se vodou a na rande chodil pouze se ženami.

Občas se ale vyskytly chvíle, které mě donutily kreativitu zapojit. Když vám dají pravačku do sádry, tak jste najednou velmi tvořiví. Jak si zavážu tkaničky? Jak si otevřu láhev piva? A ten zadek si mám vážně utřít levačkou? (Věřili byste, že po měsíci řazení levou rukou získáte britský akcent?)

Takže tvořivost mi nechybí a když je potřeba, tak se okamžitě objeví. Jak to, že tu není neustále? První co mně napadlo - veškerou kreativitu ve mně potlačila výchova, školský systém, práce… Spousta lidí u téhle myšlenky taky skončí. Je to krásně pohodlné shodit vinu na okolí a být z obliga. Tuhle myšlenku zahazuji, jestli je to pravda, tak už se stalo a to nezměním.

Víc mně teď zajímá, nakolik svou tvořivost ubíjím sám. Je to vlastně pohodlné, jet každý den na autopilota. Ušetřím spoustu energie a v pětačtyřiceti stejně znám život, jak své boty. Tak co bych nového vymýšlel.

Začíná to ale být nuda a těch dalších pětačtyřicet let, bych takhle strávit nechtěl. Tak zkouším nové věci a nové situace a světe div se, ono to funguje. Často se snažím vžít do sebe, když mi bylo sedmnáct. Tak vznikají i zajímavé momenty. Když se vezete vlastním autem na rentgen poté, co jste se vymázli ve skateparku, tak je to kouzelné spojení minulosti a přítomnosti 😊

Kreativita v nás nevyhasla. Stále tam je a často jen pod velmi tenkou slupkou.